Těžiště je základ
Těžiště je možno považovat za nejdůležitější hmotnostní bod celého létacího aparátu. Je to bod, ve kterém model můžeme podepřít tak že se nikam nepřeklápí. Můžeme si představit, že v tomto bodě je koncentrována hmotnost celého modelu nebo letadla.
Správná poloha těžiště je rozhodující pro úspěšný let jakéhokoliv letadla!!!
Určení polohy těžiště
Správná poloha těžiště nezáleží jen na profilu křídla ale i na jiných vlastnostech a rozměrech celého letadla. Pozice těžiště se dá vypočítat a existují programy, které to umožňují. Výpočet ale není vůbec jednoduchý. Takže výpočty necháme asi návrhářům dospělých letadel a půjdeme spíše cestou experimentů.
Je-li poloha těžiště uvedena v nějakém rozsahu, začněte s prvními letovými pokusy na její přední pozici. Můžete třeba posunout baterky nebo na špičku modelu nalepit kus plasteliny. Model bude stabilnější, jeho reakce na řízení bude fungovat trochu pomaleji - ideální pro první pokusy při zalétávání. Během dalších letů pak můžete posouvat těžiště pomalu dozadu a pozorovat, jak se mění letové vlastnosti.
Na tomto místě je vhodné zdůraznit, že vhodná poloha těžiště není pro daný model jediný přesný bod ale spíše se jedná o bod, který se může pohybovat v určitém rozmezí:
Někdo potřebuje větší dávku stability, těžiště bude spíše v přední poloze. To je vhodné pro začátečníky ale třeba i pro modely, které létají často ve větších vzdálenostech od pilota a musí umět létat i trochu samostatně.
Někdo - nebo jiný typ modelu - naopak vyžaduje větší citlivost na řízení a stačí mu menší zásoba stability. Těžiště pak bude spíše vzadu.
Experimentální doladění polohy těžiště
Popíšeme si jednu osvědčenou a funkční metodu, která vyhovuje pro velkou většinu modelů. Je známá pod anglickým názvem "dive test". Provádí se následujícím způsobem:
V přiměřené výšce potlačíme tak, abychom model přivedli na klesání pod úhlem cca 30 st. Pak vrátíme výškové kormidlo do neutrálu a pozorujeme, co se stane. (Vlastnosti samotného draku modelu zjistíme ovšem při letu bez běžícího motoru.)
Obecně mohou nastat tři případy:
1. Pokud se model vrací do horizontálního letu příliš rychle, těžiště je příliš vpředu a "podélné V" je příliš velké. Pro začátečníky ideální. Pokud nejste spokojeni můžete posunout těžiště dozadu a zmenšit "podélné V": potlačit (nebo natrimovat) výškové kormidlo nebo vhodným způsobem podložit křídlo.
2. Úhel klesání je stále strmější, model přechází do letu střemhlav. POZOR: na první pohled by se snad mohlo zdát, že model je "těžký na hlavu" ale je to přesně naopak!!! Je třeba posunout těžiště dopředu a zvětšit úhel mezi profily křídla a výškovky (podélné V).
(To ovšem platí v případě, kdy je těžiště v alespoň trochu rozumné poloze. Pokud by bylo někde na náběžné hraně, asi by byl model opravdu "těžký na hlavu".)
3. Model letí po přímce. Podélná stabilita je neutrální.
Za vhodnou polohu pro většinu modelů se obvykle považuje taková, že model klesání pomalu vyrovnává. Akrobatický model by měl letět po přímce.
